na Blog.cz

Vídeň, přelom 19. a 20. století. Kouzelnická vystoupení muže jménem Eisenheim mají čím dál větší popularitu. Jeho kousky jsou tak neuvěřitelné, že se o ně zajímá i korunní princ Leopold a na jeho popud také tajná policie v čele s inspektorem Uhlem.

Je příjemné, že kouzelnický film zaujme už od počátku kouzelnou atmosférou. Díky použitým barevným filtrům působí záběry trochu podobným dojmem, jako když si prohlížíte staré kolorované pohlednice. Kouzelnou atmosféru tvůrci vzbudí i úvodním vyprávěním o Eisenheimově mládí.

V hlavní roli se představí Edward Norton, který je ale spíše nevýrazný. Více zaujme Paul Giamatti jako inspektor Uhl. Dosud jsem ho znal pouze jako dobrotivého správce ze Ženy ve vodě a proto mě mile překvapilo, jak skvěle a zcela uvěřitelně dokázal zahrát tak povahově rozdílnou roli.

(V následujícím odstavci se dopouštím menšího spoileru. Sice jsem toho názoru, že recenze ho pokud možno obsahovat nemají, ale tentokrát jsem se obával, že jinak by byl tento text "o ničem". Sice až tak moc neprozrazuji, ale pokud nemáte sebemenší spoilery rádi, raději následující odstavec přeskočte.)

Od počátku jsou kouzla ve filmu prezentována tak, aby si divák myslel, že Eisenheim má opravdu nadpřirozené schopnosti. A upřímně: moc jsem si nedokázal představit, že u kouzla s motýli nebo s pomerančovníkem by to mohlo být jinak. Pomerančovník sice prý předváděl už slavný Houdini, jenže my na plátně sledujeme zjevně digitální trik a jak pak tedy můžeme v závěru uvěřit, že šlo opravdu o pouhou iluzi? Právě jen to tvůrci řeknou, ale podstatu triku prakticky vůbec nenaznačí - což by bohatě stačilo, o žádné složité vysvětlování mi nejde. Takto pak film prostě nefunguje. Je to jako detektivka, kde by byl na konci označen vrah, ale nebylo už řečeno, jak a proč to udělal. Jediný pokus tvůrců v tomto směru něco podniknout vidím v kouzle s rukou, které Eisenheim předvede Uhlovi a ve scéně, kdy si Uhl promítají s kolegy film. To je ale poměrně chabé a spíše to vyznívá jako snaha tvůrců "udělat si alibi" a případné nespokojené diváky tak označit jako zbytečné remcaly...

Nechávání diváka v nejistotě, zda je Eisenheim pouhý iluzionista nebo opravdový kouzelník souvisí se závěrečnou pointu, která má být překvapivá, ale ve skutečnosti spíše z výše zmíněných důvodů naštve. A nutí Paula Giamattiho smát se šíleným smíchem, který působí dosti směšně a dojem z jeho hereckého výkonu kazí.

Hodnocení: 3/5