na Blog.cz

Maggie Fitzgerald pracuje jako servírka a sní svůj americký sen. Chce být boxerkou, získat slávu, uznání a být moci hrdá sama na sebe. Vezme si do hlavy, že k tomu ji může dopomoci pouze starý uznávaný trenér Frankie Dunn, kterému se však do trénování Maggie ani trochu nechce... Nositel Oscara za rok 2004 mě nechytl tolik, jako spoustu jiných diváků...

Million Dollar Baby určitě není špatný film - dostal totiž Oscary dokonce čtyři - za nejlepší film a režii (celkem překvapivě, čekalo se spíše vítězství Letce od Martina Scorseseho) plus nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli (Hilary Swank jako Maggie) a nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Morgan Freeman jako Eddie, Frankieho přítel). Bohužel má však jeden problém - v následujících řádcích budu slovo klišé používat velmi často...

Už samotný námět zní velmi neoriginálně a ruku v ruce s tím jde spousta scén. Např. když Frankie Maggie odmítne, když ji pak přeci jen začne učit první údery, když ji tvrdí, že bude muset poslouchat, držet se přesně jeho zásad a ona stejně nadšeně souhlasí a mnoho dalších... Samozřejmě, že tvůrci tohle všechno jistě věděli a spoléhali, že díky profesionální režii, síle příběhu a kvalitním hereckým výkonům divák odpustí, že podobné motivy už tolikrát viděl někde jinde. Jenže právě herecké výkony nelze označit za strhující, protože právě ty klišovité scény jim podrážejí nohy a ubírají na uvěřitelnosti. Prakticky už samotné postavy je klišé samo o sobě. Ozvláštnění snad spočívá v tom, že hlavním hrdinou není boxer - muž ale boxující žena. Pokud budeme zlí, tak zhruba první dvě třetiny je jenom vážně podaná výborná variace na filmy typu Karate Kid...

Po oněch dvou třetinách přichází dějový zvrat, který úplně změní dosavadní směřování příběhu. Na chvíli se mi zdálo, že chápu smysl všech těch klišé, kterými nás doposud film zahrnoval. Že to byl úmysl, který nás měl ukolébat a o to víc na nás měla tíha těžkého osudu Maggie dopadnout. Klišé však z filmu nemizí. Viz třeba scéna, kdy Maggie navštíví její rodina. To nejsou reálné postavy, ale pouhé karikatury, které jakoby sem zabloudili z nějaké komedie. V přímé konfrontaci s Clintem Eestwoodem to působí velmi divně.

Samotné vyznění příběhu se snaží diváka přimět k malému zamyšlení o správnosti Frakieho činu, kterého se v závěru dopustí. Kvůli výše zmíněným výtkám to však ve mě hlubší stopu nezanechalo. Malá pointa na úplném konci, která vlastně dodá smysl hlasu vypravěče Morgana Freemana, potěší, ale film už nijak nepozvedne.

Hodnocení: 3/5