na Blog.cz

Jsou tři - Karolína, Vendula a Iška. Mají po maturitě a ne zcela jasnou představu, kam své životy dále směřovat. Naplánují si prázdninovou cestu do Holandska - užít si a vydělat. Krásné představy však začnou brát za své už v počátku...

Při uvedení Pusinek v kinech tvůrci upozorňovali, že jejich film nemá být dalším českým příspěvkem do žánru teenagerské komedie ke Snowboarďákům či Rafťákům - a rozhodně tedy nelze čekat variaci na německé Holky to chtěj taky. Pravda je, že humoru tu najdeme spíše špetku - Pusinky jsou mixem mezi dramatem, psychologickým filmem a road movie. Jinak ale vyprávějí prakticky o tom samém, co právě dvoudílná německé série, kde ve druhém díle již také holky řeší první dospělé problémy. Co víc: situace, do kterých se Pusinky dostávají a mužské postavy (velmi schématické...), které na svých cestách potkávají, by se v žádné teenagerské komedii neztratili. Jen se na to celé nedíváme s humorným nadhledem, ale ve zcela vážném, emocionálně silném a dosti melancholickém podání.

Dle slov tvůrců má jí o opravdový a nic neskrývající pohled do duše mladých dívek. Máte však zájem nahlédnout do nitra holky se sklony k sebevraždě? Která si podřezává žíly a skáče z jedoucího náklaďáku na silnici? To se týká postavy Išky, s druhými dvěma to sice není tak hrozné, ale opět: sedli byste si s třemi osmnáctiletými holkami na hodinu a půl a poslouchali jejich nekonečné a nic neřešící rozbory jejich problémů? (Tuto otázku samozřejmě směřuji na mužské čtenáře a ty ještě upozorňuji: nesměli byste je balit, jen poslouchat :) Z filmu jsem měl totiž podobný pocit. Ano, holky se poodhalí nejen duševně, ale i fyzicky - pokud ale budu parafrázovat slova jedné postavy filmu 40 let panic: můžete se těšit, až uvidíte nahou holku, jenže pak prostě uvidíte nahou holku :) Stejné je to s lesbickým sexem na záchodě v závěru filmu....

Jaký je samotný děj? Prakticky žádný není, postupně působí vše čím dál víc abstraktněji. Holky sice celou dobu tvrdí, že putují do Holandska, ale pořád se jen plácají odnikud nikam a balí samé podivné chlapy, na které natrefí. Není příliš jasné, proč o Holandsku jen pořád mluví a konečně do něj nejedou. V oficiálních materiálech se sice píše, že čekají, až se zbaví Iščina čtrnáctiletého bratra, který s nimi také cestuje, což mi ale ze samotného filmu nebylo jasné.... Řečeno slovy jedné z hrdinek "stejně bylo všechno zmatený" a já dodávám: bohužel i nepříliš záživné.

Zatímco u postav holek je opravdu snaha o reálné vykreslení jejich charakterů, snímání okolního světa je naopak stylizované. Film se odehrává v současnosti (holky používají mobil a PSP), ale prostředí je úmyslně laděno v retro stylu. Jakoby jsme se rázem ocitly v osmdesátých, sedmdesátých či místy snad i šedesátých letech - kantýna, ve které se jídlo vydává na konzumační lístky a platíte u pokladny, která pamatuje starou Jednotu či budova Kovočasu, od které holky vyjíždějí na cestu. Když film začínal na hřišti, skoro jsem měl pocit, že sleduji další díl Metráčka :) Retro ladění vypadá pěkně a stylově, rozhodně ho chválím. Účel můžeme hledat ve zvýraznění abstraktnější roviny filmu, protože děj se tak zasazuje do neurčité doby a snad to možná i zvýrazňuje kontrast mezi divokým chováním holek a usedlým a nechápavým okolím. Ale spíše to tak tvůrci natočili hlavně proto, že to dobře vypadá...

I Pusinky podobně jako většina současných českých filmů obsahují product placement. Nic proti němu a nemá cenu zde cosi vykřikovat o komerci. Ale nenápadné odkazy na sponzory se musí aplikovat s citem, aby to film naopak pokud možno vylepšilo a ne pokazilo. V Pusinkách se naštěstí nedočkáme reklamy na komedii Teta (pátí Básníci), psa Seznama, který vše vyčmuchá (Rafťáci), ale různé odkazy na Student Agency na sebe upozorňují až příliš často a křiklavě (Kovočas ale do product placementu nepatří :).

Abych to celé shrnul: vytýkám sice filmu nezáživnost, ale tím neříkám, že se měl snažit přiblížit právě teenagerským komediím, od kterých se tvůrci distancovali. Jsem ale toho názoru, že takovýto film byl měl zaujmout i opačné pohlaví a jiné věkové skupiny než o kterých vypráví. Což se v české kinematografii podařilo třeba filmům Metráček, Housata a Hon na kočku (pomiňme, že Metráček více míří do komediálního žánru). Zejména Hon na kočku se mi líbil velmi - hlavní hrdinka ale byla oproti Pusinkám mnohem sympatičtější a hlavně normálnější. Především ovšem zmíněné tři filmy režírovali muži a dívčí příběh tak natočili s jakýmsi mužským odstupem. To mi právě v Pusinkách - i přes postavu Iščina bratra - chybělo (čímž rozhodně nechci říct, že film měl režírovat chlap :).

Hodnocení: 2/5