na Blog.cz

Nový třídílný televizní thriller Josefa Klímy (scénář) a Jiřího Svobody (režie) měl na poměry české televizní tvorby nemalé ambice - rozmáchlý příběh s mnoha postavami a se snahou o překvapivé dějové zvraty plus netradiční způsob vyprávění a snímání skoro až ve stylu Tonyho Scotta.

Na Vlnu jsem byl hodně zvědavý hlavně kvůli předchozí spoluprácí Klímy a Svobody - televizní filmu Rána z milosti. Díky Klímovi jsem neměl obavy, že by Vlna trpěla podobným nedostatkem jako Svobodovi Sametoví vrazi, u kterých jsem si často kladl otázky typu "kdo je zase tohle " či "proč se tohle děje" a film se přitom tvářil, jako bych to vědět měl. U Vlny je prakticky každá postava vždy nějak krátce představena - nejčastěji uvozujícím dialogem. Takže vazby mezi postavami i jejich motivace chápeme hned od začátku a díky tomu můžeme děj opravdu prožívat a ne doufat, že časem snad pochopíme…

Příběh začíná na pražském letišti, kde přistává letadlo s těžce zraněným mužem - úspěšným podnikatelem Adamem Kleinem. Na dovolené v Thajsku se stal obětí přílivové vlny tsunami. Že jde o Kleina ale nikdo neví - všichni ho považují za Roberta Krause, protože právě starý československý pas na toto jméno byl u něj nalezen. Kleinovi překvapivě nevadí, že ho považují za někoho jiného a novou roli přijímá.

Onen netradiční způsob vyprávění se týká zejména prvního dílu. Kleinův pobyt v nemocnici je prostříháván scénami z dovolené v Thajsku a do toho všeho ještě občas vpadnou scény z Kleinova mládí, kdy spolu s Krausem měli bigbeatovou kapelu. Režisér si hodně hraje s podobou obrazu a podoba s filmem Domino od Tonyho Scotta není náhodná. Svoboda sice napodobuje zahraniční vzory dobře, umírněně a citlivě, ale trochu mu podráží nohy, že Vlna je film televizní a kvalita obrazu tedy méně kvalitní - takže ty obrazové hrátky občas působí lehce lacině. Nicméně i tak docela efektně a až na pár výjimek (házení talíře psovi ve třetím díle) ne zbytečně.

První díl v podstatě vysvětlí, jak se Krausův pas dostal ke Kleinovi i proč Klein přijal jeho identitu. V druhém díle pak divák logicky čeká, jak se bude příběh dál překvapivě a dramaticky vyvíjet, jenže nic takového se bohužel nekoná. Příběh samotný se totiž posune jen kousek, navíc nijak zajímavě a zbytek druhého dílu v podstatě spočívá v opakování a objasňování toho, co už první díl dávno objasnil. Navíc má i podobnou strukturu - znovu a znovu tvůrci vkládají záběry s kapelou hrající Satisfaction, znovu nás čekají záběry z Kleinovy minulosti - buď ty samé nebo jiné týkající se téhož… Snad byl druhý díl určený pro méně chápavé diváky? To by museli být ti diváci ale opravdu natvrdlí. Jde o díl naprosto zbytečný - to minimum důležitých zápletek by se dalo přesunout do třetí epizody.

Naštěstí se ve třetím díle vrací tempo vyprávění, které tvůrci nasadili v části první. Sice i zde je na začátku zopakování děje delší než by stačilo, ale po zhruba deseti minutách už se příběh žene rychle dopředu. Kapela hrající Satisfaction se sice občas zase mihne, ale tentokrát už tyto prostřihy mají aspoň nějakou logiku než v díle druhém. Vše směřuje k závěrečnému, napínavému a docela i překvapivému rozuzlení.

Hodnocení: 4/5