FILMOVEJ BLOG - Články

Recenze: Útěk z vězení - III. série

Tue, 30 Dec 2008 14:50:27 +0100

Michael Scofield už zase sedí. Tentokrát v jisté panamské věznici, ve které panují mnohem drsnější poměry než ve Fox River. Útěk se zdá být nemožný, zvlášť když nebyla možnost si předem připravit aspoň nějaký plán…

V recenzi druhé série jsem kritizoval, že její konec scénáristé zcela nezvládli. Vše už mohlo nakrásně skončit, ale očividně vynuceně došlo k události (uvržení Michaela do vězení), která připravila půdu pro další pokračování. Návrat seriálu do vězeňského prostředí přirozeně může vyvolat reakce typu "ach jo, to budeme zase celou sérii sledovat, jak se snaží utéct", ale seriálu nakonec prospěl. Mírou napětí se děj totiž často blíží první řadě.

Docela dobře se povedlo vytvořit prostředí drsné věznice, ve které si pravidla soužití určují sami vězni a ve kterém je ten, kdo se pokusí o útěk, bez výjimky zastřelen. Na druhou stranu se později ukáže, že ty poměry zas až tak hrozné nejsou a kápo věznice je navzdory svým proklamacím vlastně dost hodný a hodně Michaelovi odpustí… Ale je znát, že tyto "ústupky" dělají tvůrci proto, aby děj rychleji odsýpal, takže jsem neměl problém jim to prominout.

Je nutné přijmout jeden fakt: všechny zápletky z druhé série nebyly uspokojivě ukončeny a místo toho, aby byly nyní uzavřeny, přinášejí nám tvůrci nové. Přiznám se, že mi zhruba tak dva, tři díly trvalo, než jsem tohle překousl. Nakonec jsem musel uznat, že zápletky třetí série jsou dobře vymyšlené a fungují. Přinášejí další várku dějových zvratů a jak už to tak bývá, postupně zjišťujeme, že nic není tak, jak to vypadalo na začátku.

Stejně jako v první sérii se střídají a vzájemně proplétají dvě dějové linie - sledujeme Michaela a jeho spoluvězně jak plánují a připravují útěk a snažení ostatních, jak se mu snaží pomoci zvenčí. Obojí přináší napínavé a nervy drásající situace. Tvůrcům se už někdy od půlky série (ta má tentokrát jen třináct dílů) daří vytvářet zdání, že již příští díl dojde k útěku nebo že přijde jiný zvrat, díky kterému už děj opustí prostředí věznice. Většinou však platí, že nic není tak horké, jak se uvaří a ačkoliv to k tomu zdánlivě nesměřuje, tak rozložení figurek na šachovnici je na konci dílu stejné jako na počátku. Mít série víc epizod, tak už by to bylo asi skutečně otravné…

Co se týče hlavních záporáků: charismatickou prezidentku z první řady již asi těžko někdo překoná. Ovšem mladá žena s lehce zjizvenou tváří taky dost válí, rozhodně překonává asiata z druhé řady. A nová postava kápa panamské věznice má charismatu taky na rozdávání.

Série má opět dost otevřený konec a všechny zápletky nejsou uspokojivě uzavřeny. Naštěstí se tentokrát nekoná žádný křečovitý dějový zvrat, kterým by si tvůrci otvírali vrátka ke čtvrté řadě příliš násilně…

Nové prostředí, nové postavy, nové zápletky. Třetí řada neždíme motivy dvou předchozích sérií a označení "vaše pravidelná dávka napětí" si bez závažných připomínek rozhodně zaslouží.

Hodnocení: 4/5

Útěk z vězení III
(Prison Break III)
USA 2007-2008
Stránka o seriálu na csfd.cz, fdb.cz, imdb.com a epguides.com
www.prison-break.cz --> Neoficiální české stránky

Recenze: Ztraceni - IV. série

Sat, 25 Oct 2008 10:35:31 +0200

Osudy trosečníků z letu 815 pokračují již čtvrtým rokem. Opět nám je slibována další várka překvapivých dějových zvratů, ale tentokrát bohužel není důvod se vzrušovat.

Obvyklé varování pro diváky, kteří sérii ještě neviděli: recenze obsahuje mírné spoilery. Pokud si nechcete kazit překvapení, vraťte se ke čtení až po zhlédnutí.

Druhá i třetí řada začínaly scénou, jejíž překvapení spočívalo v tom, že ukázala, co všechno (resp. kdo všechno) se také nachází na ostrově. A byla to vždy scéna, která definovala směřování začínající série. První scéna čtvrté řady sice sérii také charakterizuje - ta se tentokrát točí hlavně kolem flashforwardů (náhledů do budoucnosti) - ovšem žádné zásadní překvapení nepřináší. Už tohle mě lehce zklamalo a bohužel se zklamání čím dál více prohlubovalo.

Dějové zvraty a překvapení tentokrát spočívají většinou právě ve flashforwardech. Dozvíme se, co se s některými trosečníky stane a jaké vztahy mezi nimi po návratu z ostrova panují, ale že by to bylo alespoň trochu šokující? Minimálně. Spíš si řekneme: "Aha, tak takhle to bude." Nemluvě o tom, že tím samozřejmě zpětně upadá napětí u scén na ostrově.

Momenty překvapení ve většině případů vypadají tak, že někoho vidíme pouze zezadu či ho jen slyšíme mluvit, o koho se jedná, se však dozvíme až za okamžik. Často to nicméně není těžké odhadnout předem - např. pro koho Sayid pracuje. Na stejném principu je postavena i poslední scéna celé série. Je z ní sice cítit, kdovíjak nemá šokovat, ale opět platí, že stojí akorát za to slůvko aha. A na slova jedné postavy, že "na ostrově se stalo něco hrozného" lze tvůrcům už jen odpovědět: "No a?"

Nemůžu si pomoct, ale jakoby tvůrci hráli o čas. Děj čtvrté řady začíná velmi pozvolna. Jak bylo naznačeno minule, na ostrov přichází nová skupina - lidé z lodi. Nejde o nijak zajímavé postavy a z většiny zápletek točících se kolem nich čiší, že jejich účelem je pozdržet vývoj děje a vyplnit co možná nejvíc dílů - např. když trosečníci vyzvídají pravé úmysly příchozích. Většina dialogů v celé sérii je prázdných a rádoby osudových. Dočkáme se i pár vyloženě vycpávkových dílů (např. Desmondovo cestování časem). Teprve poslední tři díly naberou nějaký spád - vrátíme se k záhadám ostrova a konečně se aspoň něco málo odhalí (ale rozhodně zdaleka ne tolik, kolik ve třetí sérii).

Dost mi vadí, jakým směrem se děj vyvíjí. Scéna s tajemným Jacobem působila ve třetí sérii velmi rozpačitě, ve čtvrté se už záležitost s Jacobovou chatou stává trapnou. Jednak jakýsi Jacob zkrátka nepůsobí tak tajemně, jako působilo sdružení Dharma, ale budiž. Ovšem když v závěru jednoho dílu Locke vystoupí z chaty a oznámí, že bude nutné přemístit ostrov, nevěděl jsem, zda se smát nebo brečet. Nakonec k této věci opravdu dojde... Zní to jako blbost, vypadá to jako blbost a je to blbost - jako z nějaké parodie (i kvůli tomu, čím je toto přemístění spuštěno).

Možná, že situace kolem stávky scénáristů v USA způsobila, že čtvrtá série dopadla tak špatně. Nic moc výpravu a špatné triky bych ale s klidem odpustil. Ne už ale překvapení, co nejsou překvapivá, trapné události a trapné zdržování děje. Po třetí sérii, kdy mě seriál chytl, jsem dost zklamán.

Koukat ale nepřestanu, přece jen mě zajímá, jak to dopadne. Jsem sice skeptický, ale stále věřím ve slib tvůrců, že konec má být opravdu uzavřený a vše se má vysvětlit a také jsem zvědavý na to velké překvapení, kterým má seriál končit. Zda bude opravdu velké a překvapivé se máme ale dozvědět až po dalších dvou sériích o sedmnácti dílech....

Čtvrtá řada může bavit už jen opravdu oddaného fanouška. Méně oddaného (mezi které se počítám) zklame a seriál mu znechutí.

Hodnocení: 1/5

Ztraceni IV

(Lost IV)

USA 2008

Stránka o seriálu na csfd.cz, fdb.cz a imdb.com

Recenze první a druhé série zde na filmovej.blog.cz.

Recenze třetí série zde na filmovej.blog.cz.

Recenze: Saw IV

Sat, 28 Jun 2008 14:25:11 +0200

Čtvrté setkání se záludnými pastmi sériového vraha zvaného Jigsaw (v českém překladu Skládačka).

Před necelým rokem jsem na blogu uveřejnil recenzi na třetí díl. Už ten byl v recenzích dost strhán - bylo mu vyčítáno, že jen rozmělňuje téma prvního dílu. Můj dojem byl opačný: trojka napravila dojem z matné dvojky a hlavně přinesla příběh se spoustou zajímavých, byť drobných dějových zvratů a odkazů na předešlé díly, které předchozí události ukázaly v trochu jiném světle (podrobnosti viz recenze).

Čtvrtého dílu jsem se tedy vůbec nebál. Dočkal jsem se však velkého zklamání. Jednak díky složitosti děje: už trojka byla dost komplikovaná a spoléhala hodně na znalost minulých dílů, ale to aspoň tvůrci usnadňovali mnoha flashbacky. To už ve čtyřce nedělají a když se třeba objeví jedna z postav trojky, zazní jen krátký zvukový flashback, který ale vše neosvětlí. Ostatně návrat této postavy je tu zřejmě jen z povinnosti, její příběh měl totiž ve trojce otevřený konec - dokonce byla naznačeno, že půjde o jednu z hlavních postav čtyřky. Jenže tvůrci se rozhodli jinak a tak se tato postava objeví nakonec jen asi na minutu, přičemž nijak zásadně děj neovlivní.

Problém také je, že tvůrci nevysvětlují všechny motivy Jigsawova jednání - třeba proč do svých her zatáhl svého právníka a za co ho vlastně trestá. Trojka mytologii kolem Jigsawa opravdu prohlubovala, ale čtyřka jen vaří z vody a plácá se na místě. Přesněji řečeno: dál se točí kolem již mrtvého Jigsawa - před smrtí prý stačil připravit ještě jednu další hru. Ale takto bychom mohli pokračovat donekonečna a něco podobného se dozvědět v každém novém díle.

Dále: zatímco trojka přinášela již zmíněné drobné dějové zvraty, které události prvních dvou dílů dostávaly do nových souvislostí, čtyřka už se o nic podobného nesnaží. Nějaké pokusy překvapit diváka vývojem příběhu tu sice jsou - včetně obligátního závěrečného zvratu - ale jedná se bohužel opravdu jen o pokusy. V zásadě jejich "pointa" sice není třeba pitomá, "jen" zkrátka nepřekvapí.

A poslední zásadní výčitka: vrací se neduh z dvojky, kdy se postavy chovaly hloupě. Přestože už poznaly mnoho Jigsawových pastí a znají jejich zákeřnost, stále bezmyšlenkovitě strkají hlavu tam, kde jasně hrozí nebezpečí (past s ukrytým samostřílem).

Příčinu potíží vidím v tom, že na čtyřce pracovali jiní scénáristé než na předchozích dílech. Trojka se povedla proto, že na jejím scénáři pracoval režisér a zároveň scénárista dílu prvního James Wan. Pětka má být jednodušší. Otázka je, kam bude dál směřována mytologie. Snad se nedozvíme, že Jigsaw před smrtí stačil připravit ještě další hru pro jinou oběť. Bohužel scénáristé čtyřky jsou podle imdb.com i scénáristy pětky, takže v nějaké zlepšení moc nevěřím...

Čtvrtý díl Saw má komplikovanou zápletku, je zoufale nenápaditý a nikam sérii neposunuje.

Hodnocení: 1/5

Saw IV
USA 2007
Stránka o filmu na csfd.cz, fdb.cz a imdb.com

Mesto tieňov aneb Kriminálka Bratislava

Mon, 19 May 2008 18:26:30 +0200

Mesto tieňov (pro neznalé slovenčiny Město stínů :) je první slovenský kriminální seriál, který v současné době vysílá každý pátek večer televize Markíza. Svým zpracováním hravě strčí do kapsy všechny dosavadní české pokusy o kriminální seriály (jako např. Eden) a pokud ho označíme jako "Kriminálku Bratislava", rozhodně nebude na místě ironický podtón. Však také připravovaný seriál Kriminálka Anděl není nic jiného než český remake Mesta tieňov…

Ačkoliv tvůrci v jednom rozhovoru tvrdí, že se inspirovali spíše filmy a u Kriminálky Las Vegas spíše usínají, minimálně vizuální inspiraci těžko zapřou. Videoklipový střih a hrátky s obrazem doprovází dynamická hudba, plus občasné zařazení střihové sekvence ala Kriminálka Las Vegas, kdy je nám představen průběh nějaké vyšetřovací metody. Jde sice o ty nejklasičtější (daktyloskopie, balistika), ale vyznívá to sympaticky.

Každý díl má prakticky stejnou osnovu. Úvodní scéna, moderní rychlá znělka a pak už vyšetřování případu. Kromě toho prochází jednotlivými díly dějové linie o soukromí vyšetřovatelů - jeden má problémy s dospívající dcerou, druhému se rozpadá vztah - ale nejde žádnou variaci na Ordinaci v růžové zahradě. Je cítit snaha, aby rozuzlení případu bylo vždy překvapivé a působivé a většinou se to také tvůrcům daří. Snaha diváka stále překvapovat, kterou prosluli současné seriálové hity Ztraceni či Útěk z vězení, je vůbec pro seriál typická. Jde sice jen o spíše o maličkosti, ale potěší. Povedly se i občasné akční honičky (samozřejmě se při nich jen běhá :). Na konci dílu pak následuje krátký text o tom, jak to celé bylo ve skutečnosti - příběhy jsou totiž inspirovány skutečnými případy. A snad právě tento fakt přispívá k tomu, že seriál nevyznívá jako trapná hra na Ameriku.

A nějaké zápory? Nu, asi by se našly, třeba že případy jsou někdy až moc zamotané a napětí se trochu vytrácí nebo že některé pokusy o vtip vyznívají rozpačitě. Ale radost z toho, že konečně někdo v Česko - Slovensku dokázal natočit povedený seriál, který vychází ze současných trendů v zahraniční seriálové tvorbě, který není o tom kdo s kým a ve kterém dějový zvraty stojí jen na tom, že je někdo někomu nevěrný, je však větší.

Zkrátka: Slováci se předvedli a není divu, že stejná společnost stojící za Mestem tieňov byla oslovena, aby to samé natočila i v Česku. Snad se jim Kriminálka Anděl povede stejně tak.

Recenze: Vlna

Sun, 02 Mar 2008 10:12:02 +0100

Nový třídílný televizní thriller Josefa Klímy (scénář) a Jiřího Svobody (režie) měl na poměry české televizní tvorby nemalé ambice - rozmáchlý příběh s mnoha postavami a se snahou o překvapivé dějové zvraty plus netradiční způsob vyprávění a snímání skoro až ve stylu Tonyho Scotta.

Na Vlnu jsem byl hodně zvědavý hlavně kvůli předchozí spoluprácí Klímy a Svobody - televizní filmu Rána z milosti. Díky Klímovi jsem neměl obavy, že by Vlna trpěla podobným nedostatkem jako Svobodovi Sametoví vrazi, u kterých jsem si často kladl otázky typu "kdo je zase tohle " či "proč se tohle děje" a film se přitom tvářil, jako bych to vědět měl. U Vlny je prakticky každá postava vždy nějak krátce představena - nejčastěji uvozujícím dialogem. Takže vazby mezi postavami i jejich motivace chápeme hned od začátku a díky tomu můžeme děj opravdu prožívat a ne doufat, že časem snad pochopíme…

Příběh začíná na pražském letišti, kde přistává letadlo s těžce zraněným mužem - úspěšným podnikatelem Adamem Kleinem. Na dovolené v Thajsku se stal obětí přílivové vlny tsunami. Že jde o Kleina ale nikdo neví - všichni ho považují za Roberta Krause, protože právě starý československý pas na toto jméno byl u něj nalezen. Kleinovi překvapivě nevadí, že ho považují za někoho jiného a novou roli přijímá.

Onen netradiční způsob vyprávění se týká zejména prvního dílu. Kleinův pobyt v nemocnici je prostříháván scénami z dovolené v Thajsku a do toho všeho ještě občas vpadnou scény z Kleinova mládí, kdy spolu s Krausem měli bigbeatovou kapelu. Režisér si hodně hraje s podobou obrazu a podoba s filmem Domino od Tonyho Scotta není náhodná. Svoboda sice napodobuje zahraniční vzory dobře, umírněně a citlivě, ale trochu mu podráží nohy, že Vlna je film televizní a kvalita obrazu tedy méně kvalitní - takže ty obrazové hrátky občas působí lehce lacině. Nicméně i tak docela efektně a až na pár výjimek (házení talíře psovi ve třetím díle) ne zbytečně.

První díl v podstatě vysvětlí, jak se Krausův pas dostal ke Kleinovi i proč Klein přijal jeho identitu. V druhém díle pak divák logicky čeká, jak se bude příběh dál překvapivě a dramaticky vyvíjet, jenže nic takového se bohužel nekoná. Příběh samotný se totiž posune jen kousek, navíc nijak zajímavě a zbytek druhého dílu v podstatě spočívá v opakování a objasňování toho, co už první díl dávno objasnil. Navíc má i podobnou strukturu - znovu a znovu tvůrci vkládají záběry s kapelou hrající Satisfaction, znovu nás čekají záběry z Kleinovy minulosti - buď ty samé nebo jiné týkající se téhož… Snad byl druhý díl určený pro méně chápavé diváky? To by museli být ti diváci ale opravdu natvrdlí. Jde o díl naprosto zbytečný - to minimum důležitých zápletek by se dalo přesunout do třetí epizody.

Naštěstí se ve třetím díle vrací tempo vyprávění, které tvůrci nasadili v části první. Sice i zde je na začátku zopakování děje delší než by stačilo, ale po zhruba deseti minutách už se příběh žene rychle dopředu. Kapela hrající Satisfaction se sice občas zase mihne, ale tentokrát už tyto prostřihy mají aspoň nějakou logiku než v díle druhém. Vše směřuje k závěrečnému, napínavému a docela i překvapivému rozuzlení.

Tvůrci podcenili rizika druhých částí v rámci trilogie. Přesto se mi Vlna díky zajímavé a chytře vymyšlené zápletce s "filmově dramatickými" a přitom uvěřitelnými situacemi líbila - takže nakonec nad tím druhým dílem přimhuřuji oči…

Hodnocení: 4/5

Vlna
Česko 2008
Stránka o filmu na csfd.cz, cfn.cz a imdb.com

Recenze: Ztraceni - série Missing Pieces

Mon, 18 Feb 2008 14:02:37 +0100

Vzhledem k tomu, že přestávka mezi třetí a čtvrtou sérií seriálu Ztraceni byla delší než mezera mezi předchozími řadami, rozhodli se tvůrci zkrátit divákům čekání mj. sérií 13 velmi krátkých - zhruba tříminutových - epizod.

Série nesla název Lost: Missing Pieces, což by se dalo česky přeložit jako Ztraceni: Chybějící části. Tyto epizody byly původně určené pouze k distribuci na mobilní telefony, posléze nakonec došlo k jejich oficiálnímu umístění na internet.

Také jejich koncepce se měnila. Původní nápad byl, že půjde o nahrávky z kamery, kterou našel Hurley na pláži a pak s ní točil dění kolem sebe. Výsledný tvar nakonec ale trochu připomíná regulérní epizody - "jen" velmi krátké. Dějově se ovšem neocitáme tam, kde skončila třetí série, nýbrž jde o vybrané scény z různých momentů seriálu. Scény, které nám dříve ukázány nebyly a o událostech v nich jsme nevěděli vůbec nebo jsme jen tušili, že se asi něco takového stalo.

V první miniepizodě vidíme rozmluvu Jacka se svým otcem, jde tedy v podstatě o flashback. Je to ale jediná epizoda, která se odehrává mimo ostrov. V dalších se setkáme např. s Hurleyem, vůdcem Druhých, s již zemřelým doktorem Arztem ad., přičemž hned několik postav vystupuje v několika epizodách.

Epizody jsou velmi dobře napsány - hned během pár úvodních vět lze bez problémů pochopit, v jakém období pobytu trosečníků na ostrově se zrovna nacházíme. V každé z epizod se dozvíme něco nového, co nám trochu změní nebo doplní názor na události z prvních tří řad seriálu. Nicméně zásadní zvraty rozhodně nečekejme - i když se třeba k němu ve dvanácté epizodě schyluje… Navíc spousta nových informací je nyní vlastně už zbytečných a nedůležitých a na nové události těžko může mít vliv. Ale vzhledem k tomu, že nejde o regulérní díly, to od miniepizod ani nelze čekat.

Kromě této minisérie zkrátili tvůrci divákům čekání i jakousi internetovou hrou nazvanou Find 815 na www.find815.com. Bližší informace o ní naleznete na neoficiálních českých stránkách seriálu www.lost.cz. Na těchto českých stránkách si můžete prohlédnout i stáhnout celou sérii Missing Pieces včetně českých titulků.

Řada Lost - Missing Pieces není určena jako návnada pro nové diváky seriálu Ztraceni, jde jen o malý dárek pro diváky pravidelné a v jejich případě splní svůj účel dokonale. Tedy opět vyvolá touhu dál odhalovat tajemství ostrova, což konkrétně znamená dychtivě sledovat čtvrtou sérii…

Hodnocení: 4/5

Ztraceni - série Missing Pieces
(Lost - Missing Pieces)
USA 2007-2008
Stránka o seriálu na csfd.cz, fdb.cz a imdb.com

Recenze: Monstrum

Sun, 03 Feb 2008 16:43:44 +0100

Myšlenka na film Monstrum vzešla od J.J. Abrahamse, který mj. také stál u zrodu seriálu Ztraceni. K Monstru ho inspirovala japonská Godzilla a dle svých slov chtěl Americe také nabídnout národní příšeru s tím, že King Kong je moc roztomilý...

Poprvé dal o sobě film vědět teaserem, ve kterém se ale neobjevil originální název filmu (Cloverfield) - pouze datum premiéry. A nejen to, z teaseru ani nebylo zcela jasné, co na New York vlastně útočí - spekulovalo se i o mimozemšťanech. Nicméně J.J. Abrahams brzy potvrdil, že půjde o žánr "příšeráckého" filmu, ovšem v netradičním ztvárnění - film se totiž tváří jako autentický amatérský záznam přímých účastníků děje. Teaser i následný trailer jasně ukázali, že je to velmi účinný prostředek ke zvýšení působivosti. Jde vlastně o do důsledků dovedený trend posledních let, kdy mnoho filmů hlavně v rámci dramatických scén je natočeno ruční kamerou a vůbec se snaží působit co nejautentičtěji (v žánru sci-fi hlavně Válka světů a Potomci lidí, v akčním žánru pak trilogie o Jasonovi Bourneovi). A také tím film reaguje na oblibu serverů s krátkými videi (samozřejmě hlavně youtube.com).

Kolem filmu byla pečlivě budována aura určité tajemnosti, ale podle mě nakonec dost zbytečně. Tedy zbytečně - samozřejmě to pomohlo přilákat do kina spoustu diváků (v čem všem kampaň spočívala si můžete přečíst mj. zde). Tajena byla zejména podoba útočícího monstra. Ale vlastně nic víc. Pokud bychom tedy chápali film jako vyvrcholení určité hry, jde o zklamání. Celou dobu sice můžeme čekat, až nám bude monstrum ukázáno, ale když se tak stane, vlastně jen pokýváme hlavou a řekneme "hm". Monstrum zkrátka nějak vypadá a jeho podoba nijak zásadně nepřekvapí. Sice se ohledně příšery dočkáme ještě jednoho překvapení (v některých recenzích prozrazeného), ale o nic šokujícího a kdovíjak zajímavého nejde.

Jak jsem již psal, díky své koncepci měl film působit reálně, ale podle mě se to zcela nepovedlo. Ano, v rámci těch nejdramatičtějších scén je film velmi působivý, horší je to se zápletkou. Ani by tak nevadila její určitá banálnost, jako spíš příliš filmové chování postav. Jejich jednání sice lze snadno pochopit a akceptovat, ale zároveň je cítit, že skuteční lidé by se ve stejné situaci zachovali přeci jen jinak. Díky tomu film nepůsobí jako reálný a autentický záznam, nýbrž jako klasický "příšerácký" film, při jehož natáčení šoupli kameru kvůli onemocnění kameramana do ruky jednomu z herců... A to k dosažení autenticity zkrátka nestačí.

Ale abych jen nekritizoval, protože přesto všechno rozhodně není Monstrum špatný film. Nabízí dost působivých momentů, které často zamrazí. Asi nejpůsobivější okamžik filmu je už z teaseru známý pád hlavy Sochy Svobody na rušnou ulici. Zvlášť milé je to, jak si ji hned všichni natáčejí na mobily.

Hodnocení: 3/5

Monstrum
(Cloverfield)
USA 2008
Stránka o filmu na csfd.cz, fdb.cz a imdb.com

Nové vánoční televizní pohádky 2007

Wed, 02 Jan 2008 14:54:49 +0100

Zatímco komerční televize zaplaví o vánočních svátcích svůj program již tisíckrát viděnými pohádkovými klasikami jako Tři oříšky pro Popelku či Pyšná princezna, Česká televize sází na novinky, které v její dílně vznikly během roku. Pravda je, že úsloví "česká televizní pohádka" zrovna zárukou kvality není a nové pohádky to moc nezlepšují. Nicméně se o to alespoň snaží, tak si letošní novinky pojďme rozebrat podrobněji.

Začarovaná láska
Pohodová pohádka, která si na nic nehraje. Neoslní, dějem nestrhne a ani se o to nesnaží, ale potěší svou příjemností až roztomilostí. Prostě příjemná kulisa ke štědrodennímu odpoledni. Výborným krokem bylo obsazení Ivany Chýlkové do role čarodějnice. Ta vlastně navazuje na Helenu Růžičkovou z O princezně Jasněnce a létajícím ševci a Lucii Bílou z Princezny ze mlejna, ovšem nekopíruje je - je svá a jednoduše kouzelná.
3/5

Tři životy
Vlajková loď nových televizních pohádek Vánoc 2007, nasazená v hlavním vysílacím čase 24. prosince. Hodně slibovalo jméno režiséra Jiřího Stracha, tvůrce povedeného Anděla Páně. Na poměry české televizní tvorby začíná děj Tří životů až nečekaně akčně - tři vojenští zběhové utíkají před svými pronásledovateli a ukryjí se na starém hradě. Úvod, kdy jeden z nich splní úkol zadaný tajemnými dívkami, se odehraje během pár minut. K tomu všemu zní hudební doprovod, který napětí a drama umocňuje na těch správných místech. Což by sice měla být samozřejmost, ale kdo filmy České televize sleduje častěji tak ví, že není. I nadále se pak dramatické okamžiky rychle střídají s klidnějšími momenty, nicméně ohledně té akčnosti a dramatičnosti mohl režisér rozhodně mnohem více přitlačit na pilu. Když už tedy přitlačil na pilu v romantické linii a ukázal nám princeznu nahou zezadu… Vojtěch Dyk i dvojčata Molnárovy v hlavní roli jsou sympatičtí a ani v obsazení dalších rolí film neselhává. Tři životy jsou ze svátečních pohádek sice nejlepší, ovšem bohužel jde o vítězství jednookého mezi slepými.
3/5

Tři srdce
Pohádka zjevně velice ambiciózní, ale tvůrci si ukousli příliš velké sousto. Je fajn, že se snaží vybudovat iluzi světa, který nebude tolik připomínat českou krajinu - ke slovu se velmi často dostanou digitální triky. Bohužel z nich jejich digitálnost čiší až moc a sopka dokreslená na obzoru si nezadá se sopkou v americkém příšerném hororu Pterodaktyl. Děj má šanci zaujmout dobrodružností a nabídne i několik akčních momentů, které ale svou "akčností" nemají dnes už šanci obstát. Přitom by stačila trochu nápaditější kamera, lepší střih a hned by to bylo o fous lepší. Asi se při natáčení spěchalo… Mladí herci v hlavních rolích jsou nevýrazní - až na dobromyslného tlouštíka. O Vánocích 2006 nabídl režisér Václav Křístek pohádku Tajemství Lesní země a místo aby se zlepšil, šel s kvalitou o stupeň níž.
2/5

Křišťálek meč
Pěkná výprava a kostýmy - loupežníci se opravdu povedli. Za takové zjevy by se nemusel stydět snad ani Peter Jackson v Pánovi prstenů. Scéna loupežnického přepadení nabídne pár zajímavých záběrů a při troše snahy by z ní dal snad i dokonce sestříhat dobrý trailer na jakoby fantasy film. Jenže právě v této scéně jsem nad Křišťálkem mečem zlomil hůl. Navzdory těm pár povedeným záběrům a výpravě je zoufale neakční a nenapínavá a doprovozena sic pěknou, nicméně k dané scéně vůbec se nehodící hudbou. Chtělo by to rychlejší střih a nápaditější režii! A spád a švih! Protože když pomineme scénu s loupežníky, zbude nám spousta natahovaných scén, kterých je pohádka plná k prasknutí. Ještě malá poznámka k ději: opravdu asi šestiletý kluk může zapomenout na svoji maminku a po letech ji nepoznat? A nejen ji, ale i místa kde vyrůstal? A když ne on, tak ani kamarádka jeho maminky, která ho znala od kolébky? To mi vážně nešlo do hlavy. Jinak základní námět sám o sobě špatný není, ale provedení, jak jsem již psal, děs běs...
2/5

Škola ve mlejně
Režisér Karel Janák sliboval pohádkovou variaci na Vetřelce a "tak trochu jinou pohádku" se mu opravdu povedlo natočit. Ze zjevně komorní dekorace toho dokázal vymáčknout docela dost a věrně navodit iluzi vodnické školy, potažmo celého vodnického světa. Chobotnice vypadá vcelku dobře, s jejími celkovými záběry navíc režisér šetří a rychle je stříhá, takže na smích na účet tvůrců není čas. Na jednu stranu kloubouk dolů, co dokázal Janák tam, kde ostatní vyrobí pouhou konverzačku v jedné zámecké místnosti, nicméně Škola ve mlejně dovede i nudit a být rozpačitá (hudební doprovod v podobě moderní písničky). Janák ukázal, jak se dá také natočit televizní pohádka, ale nenatočil nic, co by nadchlo a strhlo. A to by příběh o chobotnici podle mě měl…
3/5

Kromě výše uvedených pohádek uvedla České televize ještě další, které jsem ale neviděl. Byly to O kominickém učni a dceři cukráře, O dívce, která šlápla na chléb, O uloupené divožence a Kdo hledá, najde. Nabízím tedy alespoň odkazy na csfd.cz, kde si můžete přečíst názory jiných diváků na tyto pohádky.

Krátké celkové zhodnocení na závěr: žádná z pohádkových novinek, jež jsem viděl, těžko vstoupí do pomyslného zlatého fondu českých pohádek (a ohlasy jiných na ty, jež jsem neviděl, také nejsou jednoznačně pozitivní). Jenže: můžeme to vůbec do budoucna od nějaké televizní pohádky čekat? Protože když se nějaká povede, jak se stalo v případě Anděla Páně, šoupne ji Česká televize nejdřív do kina… Přesto zůstávám optimistou a s nadějemi vyhlížím příští Vánoce :)

Recenze: Václav

Wed, 26 Dec 2007 16:10:23 +0100

Václavu Vinglovi je čtyřicet, bydlí s matkou a je lidově řečeno "za míň". Což se projevuje mj. tím, že střílí z pušky po pošťákovi i po svém bratrovi. O tom, jak Václavovi naschvály snáší jeho rodina i celá vesnice vypráví poslední český film roku 2007.

Film mě v jednom docela dost překvapil, ovšem nemile. A to tím, jak moc je komediální. Ano, není nabit vtipy od začátku do konce, na dramatickou notu je zahráno nezřídka, jenže komediální scény jsou tak výrazné a zkrátka tak čistě komediální (jeden vtip dokonce nezapře velkou podobnost s vtipem ze série o Mr. Beanovi), že bych byl velmi opatrný označovat film za cokoliv jiného než komedii. O žádné drama o vině a trestu nejde a já si ani nejsem jistý, do jaké míry se o to tvůrci vůbec snažili.

Protože jak jinak si vysvětlit fakt, že potenciálně nejdramatičtější scéna filmu - střelba na pouti - se odehraje v rámci rychlé pasáže podbarvené ukolébavou hudbou. Nebo jiný příklad, proč film jako drama nefunguje: v jedné scéně Václav sedí na schodech uvázaný želízky k zábradlí. Vidíme jeho zdrcenou tvář a cítíme jeho smutek, zkrátka nic veselého. Následuje scéna, kde starosta (Jiří Lábus) přesvědčuje policisty, aby nad Václavovým prohřeškem (pomalování vesnice nápisy) přimhouřili oči a pustili ho. Policisté se rozčilují, proč je tedy volal, že se mohli dokoukat na seriál a starosta je nakonec přesvědčí sklenicí slivovice. Zkrátka čistá komedie, která veškeré drama v předchozí scéně pohřbí.

Pokud bych měl film popsat opravdu krátce, označil bych ho za "parodii na vesnici". Z děje je jasné, že se odehrává po roce 1989. Když nám je ale představeno prostředí zemědělského družstva, hraje k tomu budovatelská hudba a nad družstvem vlaje vlajka. Nejsem znalec zemědělství, ale nevím o žádném družstvu, kde by toto po roce 1989 praktikovali. Proč to takhle tedy tvůrci zaranžovali vůbec nechápu. Mně nevadí, že děj není konkrétněji dobově ukotven - naopak, to by filmu jen ublížilo. Ale podivná směsice na plátně mi zkrátka nesedla.

Dalšími důvody, proč film označuji za "parodii na vesnici", jsou klišovité vedlejší postavy. Třeba vrátný v družstvu, typický zástupce vrátných, jaké známe ze starších českých filmů (a pomiňme fakt, že jen málokteré vesnické družstvo má vrátného, který navíc slouží i v noci). Dále pak sousedky, které Václava zesměšňují v knihovně.

Co se týče příběhu, jde jen o nijak zvlášť negradující sled historek. Jinak recenze vesměs chválily herecké výkony Ivana Trojana, Emílie Vašáryové a Jana Budaře. Ano, hrají všichni pěkně, ale film to z výše zmíněných důvodů zachránit nemůže.

Václav je komedie, která by chtěla být i dramatem, ale vůbec jí to nejde.

Hodnocení: 2/5

Václav
Česko 2007
Stránka o filmu na csfd.cz, fdb.cz, cfn.cz a imdb.com

Krev zmizelého – dojmy ze seriálu

Sun, 16 Dec 2007 10:50:45 +0100

Televizní seriálová verze filmu Krev zmizelého mě zklamala. Navzdory více než dvojnásobné stopáži oproti filmu moc nového nepřinesla.

Že nepřibyly žádné bojové scény z Afriky (možná pár záběrů) a žádná zápletka okolo postavy Kongo Müllera se nerozvinula, jak jsem se těšil, by mi tak nevadilo. Ona se totiž pořádně nerozvinula žádná zápletka. V seriálu se neobjevila žádná nová zásadní scéna, žádný nový výraznější motiv.

Film byl koncipován jako prakticky neustálé drama plné vypjatých scén. Ty sice v seriálové verzi zůstaly, ale byly proloženy spoustou scén snových a řekněme meditativních. Ale takové pojetí seriálu mi vůbec k chuti nepřišlo.

V prvním díle se nově objevuje postava Arnova otce, kterého představuje Jan Kačer (což samozřejmě odkazuje na jeho roli křižáka ve filmu Údolí včel, který byl též natočen podle scénáře Vladimíra Körnera). Ten vystupuje v Arnových představách. Přínos těchto scén je podle mě minimální - to, co ve filmu příjemně odsýpalo, je v seriálu až neúnosně natahováno. Pár snových scén bylo i ve filmu, ale bylo jich minimum a svůj účel splnily do puntíku - tedy prohloubily zážitek. V seriálu ho naopak rozmělňují.

Kromě oněch snových a meditativních scén přibyly i nějaké ty "normální", např. řecká oslava. Ale i o nich platí, že zdržují a při výrobě filmu skončily na podlaze střižny zcela oprávněně.

Pocit, že jsem o něco ochuzen, jsem měl při sledování filmu akorát v závěru. A to je asi jediný případ, kdy je seriálová verze lepší. O něco lépe osvětluje motivy Dorli, proč se rozhodla emigrovat, vstoupit do kláštera a nakonec se vydat do Afriky. Díky tomu jsem i lépe chápal, proč nakonec nechtěla odletět s Kongo Müllerem vrtulníkem. Kvůli tomu ale stačilo natáhnout film o čtvrthodinu a ne vyrobit více než čtyřhodinový seriál…

Film jsem na csfd.cz ohodnotil 4/5, seriálu dávám 3/5.

Recenze: Útěk z vězení - II. série

Sun, 09 Dec 2007 13:07:28 +0100

S druhou řadou nastává v seriálu Útěk z vězení změna. Nějaké postavy vyprávění opouští a naopak se objevují nové, hlavně se však rozšířilo dějiště událostí na celé USA, Mexiko i Panamu. Bohužel některé neduhy, kterými trpěla už první série, se nyní ještě více zvýraznily.

Úvodem krátká poznámka pro ty, co druhou sérii zatím neviděli: snažím se v recenzi ohledně děje moc neprozrazovat (jako obvykle :), nicméně pár náznaků se dopouštím, takže pokud si chcete seriál užít na 100%, doporučuji se ke čtení recenze vrátit po zhlédnutí.

Snaha odlišit druhou řadu od té předchozí je znát od první vteřiny prvního dílu, kdy nám je představena nová - pro vývoj děje velmi zásadní - postava a také ústřední téma celé série - honba za vězni. Do věznice Fox River se vracíme již málo. Navzdory tomu zůstává úvodní znělka paradoxně téměř stejná.

Že tvůrci, co se týče pravděpodobnosti, nadsazují, bylo znát už v první řadě. O druhé sérii se často říká, že v ní dochází k ještě větším dějovým nelogičnostem, ale není to tak úplně pravda. Události nejsou o moc víc přehnané než dříve, ale díky slabšímu příběhu se stávají výraznější a proto nutí diváka kroutit hlavou. A také jich je o dost více. Snaze diváka překvapovat až šokovat se tvůrci podřizují příliš - to je třeba případ, kdy se zhruba v půli druhé řady prostřednictvím jedné z vedlejších zápletek krátce vrátíme do věznice Fox River. Jde o zápletku hodně vykonstruovanou a její přínos hlavnímu příběhu je velmi sporný. Naštěstí se vše v seriálu rychle mění, takže když přijde nějaká rozpačitá etapa, tak zase rychle uplyne.

V seriálu se toho sice děje velmi hodně a často až moc, ale přitom spousta zápletek má za účel jen pozdržet děj - např. když si T-Bag vezme matku s dětmi jako rukojmí nebo když se naopak v roli rukojmího ocitne Franklin. Opět platí, že to se sice stávalo i v první řadě, ale fakt, že jde v podstatě o vatu, se nyní nedaří tvůrcům tak šikovně maskovat.

Zdánlivým hlavním záporákem byla v první sérii postava prezidentky Reynoldsové. Jde o velmi charismatickou postavu a velmi mě mrzelo, že se do druhé série vrátila jen v jednom díle. Asiat, který je tu dlouho za toho hlavního zlého, takové kouzlo osobnosti nemá. Každopádně určité charisma má i on, takže když je konečně ukázán ten, který se zdá být opravdu tím hlavním a už nikomu se nepodřizujícím záporákem (ale kdoví, co všechno se stane ve třetí sérii), nastane velké zklamání, protože jeho vzhled i chování je velké klišé a charisma má nulové.

Zhruba tak do osmého dílu si seriál ještě udržuje kvalitu první řady, pak už to jde jen dolů (s výjimkou již zmíněného dílu v druhé polovině série, kdy se do děje vrátí prezidentka Reynoldsová). Nejhorší je na druhé sérii konec, resp. poslední díl. Vše už směřuje k uspokojivému závěru, když tu přijde událost, která vše zase oddálí. Je tak vynucená a snaha mít záminku pro třetí řadu z ní tak čiší, že na mě působila jako pěkný podraz od scénáristů. A to není vše: vyvolat v divákovi pocit "teď to ještě přece nemůže skončit" se snaží tvůrci i tím, že velmi jemně v posledním díle naznačí nový motiv - poněkud záhadný, tak trochu jako z Akt X. Snaha je to však dost rozpačitá a vyvolá spíš myšlenky typu "proboha, co to zase je".

Druhá série je jakž takž důstojné navázání na první řadu, ovšem nešťastně zakončené. Místo aby diváka na třetí série navnadilo, jen ho znechutí.

Hodnocení: 3/5

Útěk z vězení II
(Prison Break II)
USA 2006-2007
Stránka o seriálu na csfd.cz, fdb.cz, imdb.com a epguides.com
www.prison-break.cz --> Neoficiální české stránky

TV tip: Krev zmizelého

Thu, 15 Nov 2007 19:39:41 +0100

Jako celovečerní film byla Krev zmizelého uvedena do českých kin v březnu 2005. Tuto neděli vysílá ČT1 ve 20.00 první díl čtyřdílné televizní verze tohoto filmu. A protože se mi film v kině hodně líbil, jsem na seriál slibující značné rozšíření příběhu velmi zvědavý. Těším se na něj vlastně už od tehdejšího zhlédnutí v kině...

Film trval 126 minut, přičemž seriál má více než dvakrát tolik! Dle televizního programu trvají první tři díly každý bezmála 70 minut, poslední rozhodně kratší nebude. Celková stopáž seriálu je tedy skoro 280 minut. Takže kam se hrabou televizní verze Sametových vrahů či Snowboarďáků...

Je pravda, že závěrem filmu se už lokace střídaly a události ubíhaly velmi rychle, takže právě v posledních dvou dílech lze čekat nejvíce nových motivů a scén. Těším se třeba na scény z belgického Konga, které byly ve filmu hodně odbyté. Záběry z natáčení slibují více bojových scén, předpokládat lze i dějovou linku kolem postavy Kongo Müllera (Marek Vašut).

Na druhou stranu: ve filmové verzi mi nic nechybělo, tvoří podle mě ucelený příběh a nějaké nejasnosti v ději mě netrápily. Díky velké koncentraci dramatických scén šlo o působivý zážitek. Předpokládám, že zážitek budu mít i ze seriálu, ale jiný. V čem jiný se nechám překvapit, zřejmě přibude klidnějších scén a z nich bude atmosféra gradovat k těm emocionálně vypjatým.

Možná si říkáte, že to moc prožívám. Třeba jste film viděli a nenadchl vás. Ale: vezměte si nějaký film, který se vám velmi líbil a představte si, že vám někdo nabídne jeho rozšířenou, více než dvakrát delší verzi (takže žádný režisérský sestřih s nějakými dvaceti minutami nových scén). Vaše pocity budou jistě euforické. A právě o vypsání se z těchto pocitů mi v tomto článku šlo :)

18. listopadu ve 20.00 na ČT1
Bližší informace o první části seriálu na webu České televize

Recenze: Útěk z vězení - I. série

Thu, 18 Oct 2007 19:26:39 +0200

Příběh bratrů Michaela Scofielda a Lincolna Burrowse. Lincoln byl odsouzen k trestu smrti za zločin, který nespáchal a Michael chce zabránit jeho popravě dost neobvyklým způsobem: přepadne banku, nechá se zavřít do stejné věznice jako bratr a z ní chce utéci společně s ním... Takto začíná seriál Útěk z vězení. Seriál, ve kterém o napínavé situace vskutku není nouze.

Michael má plán útěku pečlivě připravený. Nechce uniknout s bratrem sám, ale s pár dalšími, předem vytipovanými, vězni. Ne proto, že by byl tak dobrosrdečný, ale protože ví, že při přípravách i útěku samotném bude potřebovat jejich pomoc. Víc už raději prozrazovat nebudu. Ten, kdo již seriál viděl, tak stejně ví a pro ty neznalé platí: čím méně víte, tím více si děj užijete (a pokud vám to nedá, stačí stejně jen zagooglit :).

"Útěkářských" filmů už bylo natočeno mnoho a seriál jich mnoho připomene. Hodně zjevná je třeba inspirace Útěkem z Alcatrazu z roku 1979 s Clintem Eastwoodem. V tomto filmu se dočkáme mj. následující situace: Eastwood v zadní stěně své cely probourá otvor, kterým pak v noci uniká na malé "procházky" po věznici. Postel vždy vystele tak, aby vypadalo, že v ní leží. Když je jednou mimo celu, strážnému na pochůzce se vystlání začne nepozdávat. Chystá se ho dotknout, jenže v tom z peřin vykoukne Eastwood. Můžeme si tak spokojeně vydechnout: stihnul se vrátit, akorát nám to tvůrci ukázali až takto dodatečně.

Proč o tom tak obšírně vyprávím? Protože tento způsob napínání diváka a následného umožnění oddechnutí použijí tvůrci Útěku z vězení nesčetněkrát - v jednom případě dokonce výše zmíněnou scénu téměř citují. Bohužel "posté" už to působí lehce vyčpěle, ačkoliv naštěstí ne trapně. Každopádně to už se málokterý divák bojí, že se to tentokrát nestihne, protože ví, že situace se mimo obraz stejně opět vyřeší a vězni vše do příchodu strážného stihnou.

První série má 22 dílů po cca 40 minutách. Když si vezmeme, že většina filmů podobné téma sfoukne za zhruba dvě hodiny, je na místě obava z natahování a dějové vaty. Je jasné, že vězňům se útěk nepodaří hned ve druhém díle, ale pocitu, že se jen "kalí voda", brání tvůrci divákovi docela úspěšně. Třeba tím, že situace, které bychom čekali právě v závěrečných dílech, nabídnou už uprostřed seriálu. Přesto se pocitu, že tvůrci "hrají o čas", nelze místy ubránit. Jeden malý příklad za všechny: v šestém díle (asi nejnapínavější epizoda) dojde k rozbíjení bezpečnostního skla a dobývání se do určité místnosti. Z malé díry se stane velká během chviličky a tak tedy čekáme, že co nevidět dojde k vniknutí do místnosti - přesto to trvá ještě velmi dlouho (tedy do dalšího dílu :).

Vyloženě vycpávkových dílů se nedočkáme. Snad jeden by se tak dal označit, ale je to sporné, protože volí odlišnou strukturu vyprávění a přibližuje nám postavy z jiného úhlu. A také nám umožní získat ve spletitém ději větší přehled. Vatě a klesání napětí brání i vedlejší dějová linie, které však s tou hlavní velmi úzce souvisí a postupně se ukáže řekněme mnohem více globálnější.

V seriálu se dočkáme dost nelogičností a hodně věcí (právě třeba ohledně té druhé dějové linie) je "přitažených za vlasy". Až často mi přišlo, že vězni mají příliš velkou volnost, nebo že jsou jim některé prohřešky strážnými hodně rychle prominuty. Překvapivě to moc nevadí a málokdy to vyloženě bije do očí - spíše to vyplyne na povrch, pokud o tom začneme hlouběji přemýšlet. Zaslepen myšlenkami "co bude dál" jsem to tvůrcům snadno odpustil.

Nakonec ještě dovolte drobnou poznámku k herci Wentworthu Millerovi v hlavní roli Michaela Scofielda: tak moc mi připomínal Elijaha Wooda, až mi bylo chvílemi líto, že právě Wood v Útěku nehraje. Ne, že by Miller hrál nějak špatně, ale zkrátka by mě moc zajímalo, co by předvedl Wood :)

V recenzi třetí řady seriálu Ztraceni jsem použil označení "vaše pravidelná dávka dějových zvratů a překvapení". O ty sice v Útěků z vězení také není nouze, ale mnohem více na něj sedí slogan "vaše pravidelná dávka napětí". Do slova a do písmene.

Hodnocení: 4/5

Útěk z vězení I
(Prison Break I)
USA 2005-2006
Stránka o seriálu na csfd.cz, fdb.cz, imdb.com a epguides.com

Recenze: Muž a stín

Tue, 16 Oct 2007 19:36:49 +0200

V jednom pražském domě dojde k vraždě staré lichvářky a podezřelým se stává její o dvacet let mladší manžel. K vyšetřování je povolán Miroslav Donutil alias detektiv Klubíčko. Mluvíme o nové české televizní detektivce, odehrávající se v době první republiky.

A rovnou mohu říci, že bohužel vůbec ne povedené. Pokud tvůrcům šlo o navázání na tradici Hříšných lidí města pražského nebo alespoň Četnických humoresek, tak to prohráli na celé čáře. Neuvědomili si především jednu základní věc: Hříšní lidé i Humoresky jsou sice retro, ale v jádru se snaží být velmi moderní. Dočkáme se v nich často i téměř akčních scén a např. zhruba poslední třetina Pěničky a paraplíčka je napínavé drama. To v Muži a stínu se jen mluví a mluví, střídavě v kavárně, kanceláři, případně na ulici.

Ano, salónní detektivka, proč ne, ale nudná, bez jiskry a bez emocí. Jakoby retro automaticky znamenalo pomalé tempo a unylost. Děj je sice rámcově jasný, ale v detailech moc spletitý a nepřehledný - to bych si musel film nahrát a poté s podmínkou opakovaného přehrání některých scén znova pustit, abych zápletku zcela pochopil. Jenže z filmu chci mít zážitek na první zhlédnutí. Navíc pointa je příliš předvídatelná a zoufale banální (a také porušuje pravidlo pátera Knoxe, ale vyčítejte to zrovna Dušanu Kleinovi :).

Že se Miroslav Donutil alespoň nevyrovnal Jaroslavu Marvanovi by vůbec nevadilo, o to mu ani nešlo a nikdo to nečekal, ale charismatem zůstává daleko a i za celou pátračkou z Humoresek. Nicméně alespoň se snaží a neexhibuje ve stylu "já jsem Mirek Donutil a kdo je víc" jako ve svém 3+1. To někteří herci ve vedlejších rolích přehrávají (Hádek, Maurerová) a neúspěšně se snaží napodobit kolegy právě z Hříšných lidí a Humoresek.

Co se týče výpravy, také žádná sláva - sice pár slušných a v nočních scénách i hezky nasvícených exteriérů, ale interiéry působí dost uměle, přestože některé z nich vznikly v reálných prostorách. Ohledně autenticity lokací snad nastavily Humoresky určitou laťku, což ovšem tvůrci Muže a stínu s klidem ignorují.

Muž a stín je televizní detektivka pro kterou až moc platí tvrzení, že byla natočena do počtu.

Hodnocení: 1/5

Muž a stín
Česko 2007
Stránka o filmu na csfd.cz

Recenze: Hodina klavíru

Sun, 30 Sep 2007 11:08:31 +0200

František Stára. Uznávaný klavírista, ale také alkoholik. Po dlouhých letech souhlasí s léčbou a podaří se mu ji úspěšně absolvovat. Důvěru své ženy ale už ztratil - opustila ho. Nejen o jeho snaze získat zpět její lásku, ale vůbec začít znovu vyprávěl nový český televizní film scénáristy Jiřího Hubače a režiséra Zdeňka Zelenky uvedený 23. září.

V podzimním období jde vlastně o první ambicióznější televizní film (v předprázdninové sezóně to byly zejména filmy Operace Silver A a Swingtime). Takové filmy Česká televize hodně propaguje už v průběhu natáčení, jejich snahou je vyrovnat se zejména po technické stránce filmům určeným pro kina a celkově mají snahu hlouběji zapsat do diváckého podvědomí.

Příběh, postavy a herecké obsazení

Jiří Hubač se v Hodině klavíru tématu "problémy umělce s alkoholem" nevěnuje poprvé. Ačkoliv jde o samostatný film, v podstatě volně navazuje na Hubačovy inscenace Ikarův pád a Tažní ptáci s Vladimírem Menšíkem v režii Františka Filipa. Původně mělo jít o regulérní třetí díl, ale z různých důvodů se scénář do konce Menšíkova života nepodařilo dovést k realizaci (shodou okolností ale poslední Menšíkova role byla též pacient alkoholické léčebny - ve filmu Dobří holubi se vracejí). Ačkoliv Hubač chtěl ponechat příběh v literární podobě, režisér Zdeněk Zelenka ho přesvědčil, že by bylo škoda nechat vše jen na papíře a aby ho nově přepracoval pro Boleslava Polívku.

Ikarův pád vyprávěl o odhodlávání se k léčbě a Tažní ptáci se soustředili právě na pobyt v léčebně - tyto fáze Hodina klavíru shrnuje ještě před úvodními titulky. Na malém prostoru tu jsou stručně, leč výstižně vystihnuty charaktery všech hlavních postav příběhu - tedy Františka Stáry, jeho ženy, syna a spolupacienta Edy Mandíka. Postavy Bolka Polívky (Stára) a Pavla Lišky (Mandík) jsou krásně napsané a herci opravdu mají co hrát (což v případě českých - nejen televizních - filmů bohužel zdaleka vždy neplatí). Nedá se to ovšem moc říci o vedlejších postavách, ty jsou většinou jen lehce načrtnuty - ale třeba Jan Budař dokázal i přesto zazářit. Zase v trochu jiné roli se představí i Viktor Preiss jako primář v léčebně, zatímco Václav Postránecký a Stanislav Zindulka v podstatě předvádí další variaci na své předchozí role (avšak ono jim také nic jiného nezbývá). Ohledně hereckého obsazení nemůžu nakonec nezmínit malou, ale vtipnou roličku Liliyai Malkiny.

Potíž jsem měl s postavou uklízečky v základní umělecké škole a vůbec dějovým motivem s ní souvisejícím. Když se spolu se Stárou hádají, je jejich hašteření sice veselé, ale jeho smysl pro vývoj příběhu dost diskutabilní. Ředitel školy sice od počátku sporu stojí na Stárově straně, přesto ho později nepochopitelně ze školy vyhodí, resp. najde si náhradu. Což se Stára dozví právě od uklízečky, ale už věc dál neřeší a ani si nejde za ředitelem pro vysvětlení. Ani v nejmenším se nesnaží bojovat. Vysvětluji si to tak, že scénárista zkrátka potřeboval Stáru dostat na dno, ale udělal to až příliš násilně. Případů, kdy si takto zjednodušil práci, je ve filmu více (půjčení peněz Mandíkovi), ale tento působí nejvíc kostrbatě.

Jiřímu Hubačovi jistě nikdo nemusí říkat, že příběhy se nedají psát z fleku, ale je nutno se před psaním s danou problematikou důkladně seznámit. V "alkoholické" linii Hubač samozřejmě neselhává, ale třeba motiv, kdy řidiči kamiónů hrají karty o peníze už působí dost mimo. Režisér navíc tyto postavy obsadil a ztvárnil spíše jako piráty z nějaké televizní pohádky hrající hazardní hry v krčmě - pouze je oblékl do současných kostýmů.

Vůbec celý film působí až příliš tradičně - snad je to právě tím, že jeho základ byl napsán už někdy před dvaceti lety. Ačkoliv jsou kulisy a kostýmy současné, jen těžko si lze představit, že by se v současném světě události seběhly a lidé ve filmu mluvili vždy přesně takhle. Přitom u jiných Hubačových příběhů jsem pocit nepřirozeného chování lidí neměl - naopak!

Filmy Ikarův pád a Tažní ptáci jsem sice viděl, ale už je to dost dlouho na to, abych nějak podrobněji porovnával. Navíc to podle mě ani není na místě. V porovnání s Hubačovými příběhy obecně ale musím konstatovat, že Hodina klavíru patří k těm slabším (osobně mám z Hubačovy tvorby nejraději Lístek do památníku a Hřbitov pro cizince).

Režie

Zdeněk Zelenka má toho v televizi na kontě mnoho. Točí snímky v dobrém slova smyslu tradiční, většinou adaptace různých literárních děl českých i zahraničních autorů, málokdy jde o látku odehrávající se v současnosti a když už, tak se příběh odehrává v USA - jako moderního režiséra ho tedy rozhodně nelze označit. Což přirozeně neznamená zápor, naopak v tom je jeho síla. Z mého pohledu se kvalita Zelenkových snímků pohybuje kolem průměru, k těm nadprůměrným filmům rozhodně řadím Karlínskou baladu.

U Hodiny klavíru měl Zelenka ambice zjevně větší - chtěl být výpravnější i modernější. Jenže je znát, že s příběhy ze současnosti nemá zkušenosti. Místo, aby jistou neautenticitu scénáře zahladil, naopak ji ještě zvýrazňuje - viz např. již zmínění řidiči kamiónů.

Snahu o přiblížení kino filmům poznáme hlavně díky častému použití kamerových nájezdů. Sice nejsou zcela dokonalé a obraz se při nich místy až příliš zatřese, ale film rozhodně vylepšují. Horší jsou pokusy o větší zdramatizování některých scén - nejkřiklavější je vyhození mobilu. Jednak působí zastarale jak z inscenace z 80. let (tehdy se ale samozřejmě rozbíjely jiné věci než mobily :) a navíc je to natočeno, jako kdyby se dělo něco mnohem drastičtějšího a pod koly kamionu neskončil mobil, ale člověk. Druhým případem je třeba roztřesená kamera při myšlenkách na sebevraždu jedné z postav - ta scéna je dramatická už sama o sobě a pokus o umělecké ztvárnění jí jen ubližuje. Přes všechnu snahu tedy Hodina klavíru zůstává na úrovni jiných Zelenkových filmů.

Jediné opravdové kvality filmu tvoří herecké výkony Boleslava Polívky a Pavla Lišky. Není to málo, ale čekal jsem rozhodně více.

Hodnocení: 3/5

Hodina klavíru
Česko 2007
Stránka o filmu na csfd.cz

Recenze: Bourneovo ultimátum

Sat, 15 Sep 2007 13:46:39 +0200

V Agentu bez minulosti se zdálo, že jsme hlavního hrdinu opustili spokojeného a vyrovnaného. Stejný pocit divák získal i na konci Bourneova mýtu. V Bourneově ultimátu ale zjišťujeme, že pořád existuje dost lidí, kterým myšlenka živého Jasona Bournea není příliš po chuti.

Co bylo předtím

První díl série - česky nazvaný Agent bez minulosti - měl při uvedení v kinech trochu ztíženou situaci. Pozornost byla spíše zaměřena na agenta Xandera Cage alias Vina Diesela ve filmu xXx, kterého tvůrci velkohubě označovali za "Bonda pro nové tisíciletí". Pozornost médií i diváků se obrátila právě k tomuto "free, cool, happy a in" milovníkovi extrémních sportů a navenek starosvětsky působící Jason Bourne zanikl. Když jsem proto snímek několik měsíců po kinopremiéře zhlédl, byl jsem mile překvapen. Překvapen a nadšen - od první do poslední minuty. Lákající výchozí situace, napínavý příběh se spoustou strhujících momentů a především Matt Damon v hlavní roli. Když to poprvé pořádně rozbalil na americké ambasádě ve Švýcarsku, jen jsem zíral.

Zatímco v pozadí prvního dílu byla poslední Bourneova mise, pokračování Bourneův mýtus se do značné míry točilo kolem prvního agentova úkolu, při němž zabil jistého ruského politika. Událost, která Bournea vrátila zpět do akce, sice motivu jedničky konkurovat nemohla, ale rozhodně nepůsobila nuceně - naopak poskytla Bourneovi silný motiv, aby dál pátral po lidech, kteří z něj udělali vraždící stroj.

Technicky byl druhý díl díky režii Paula Greengrasse mnohem vymakanější a reálnější. Dosáhnout reálného působení filmu se sice podařilo již Dougu Liamanovi předtím, ale ten se v některých scénách - třeba při rvačce v pařížském bytě - přeci jen nechal příliš unést a snažil se být až moc "cool".

Příběh

V případě třetího dílu zvaného Bourneovo ultimátum začnu jeho největší slabinou - příběhem. Trochu se v něm s dovolením pošťourám. Už druhý díl nezapřel, že šlo o dějovou nástavbu. První část za sebou žádné zásadní nedořešené motivy nezanechala - pouze nechala na živu jednoho ze záporáků. Což se právě řešilo a "vyřešilo" ve dvojce. Na jejím konci to vypadalo, že již opravdu není nikdo, kdo by mohl mít na Bourneově smrti zájem a on může mít konečně klid. Což tedy znamená, že někoho takového si pro třetí díl museli scénáristé vymyslet. A bohužel to už působí kapku vykonstruovaně a v kontextu předchozích dílů nekonzistentně. Zejména události, které Bournea vrhají po třetí do akce - odnikud se vynoří bratr Marie (Bourneova partnerka, kterou ve druhém díle ztratil) a rozmluva s ním Bournea bůhvíproč nabudí, přestože její smrt již pomstil. Dále: V Bourneově mýtu ve flashbacích z první mise vidíme, že Jasona úkoloval a vedl muž, který byl na konci jedničky zabit. I díky tomu jsem nabyl dojmu, že to byl právě tento záporák, který Bournea do programu Treadstone uvedl. V Ultimátu se ale náhle dozvídáme, že to dělal někdo úplně jiný - dosud neznámý. Asi proto, aby si Bourne mohl na konci třetího filmu s někým všechno vyříkat.

Flashbacky předchozích dílů byly o dřívějších Bourneových akcích, tentokrát se týkají již zmíněného uvádění do programu Treadstone. Nenabízejí ani tak příběh jako spíše jen pár scén. Působilo to na mě rozpačitě - tvůrci totiž tvrdili, že zatímco první díly byly hlavně o nezodpovězených otázkách (nesmysl, vše načaté bylo vysvětleno), třetí má být o odpovědích (přitom se moc nových zásadních informací nedozvíme).

Výše uvedenou kritikou ale nechci říct, že příběh je špatný. Ano, je z celé trilogie nejslabší a nejmělčejší a od třetího dílu jsem čekal pravý opak. Přesto si ale stále drží vysokou laťku, stále vrhá Bournea do napínavých situací a stále má spád. Hodně zajímavý a nápaditý je i způsob, jakým se příběh dvojky propojuje s trojkou. Vůbec odkazů na předchozí děje je film plný - ostříhaná Marie a ostříhaná Nicky trkne asi každého, ale třeba když vidíme agenta v Tangeru jedoucího na motorce, jde o obrazovou citaci scény z jedničky, kdy jiný agent jel na motorce v Římě.

Apropo: některé recenze uvedly, že děj začíná přesně tam, kde skončil minule, ale to rozhodně není pravda. Minule se končilo v New Yorku, trojka se ještě ale vrací do Moskvy a začíná několik desítek minut či pár hodin (těžko určit, ale rozhodně ne vteřin, jak se někde píše) po událostech, které se v ní ve dvojce odehrály.

Akce

Příběh mě sice v jistých ohledech zklamal, nikoliv tak film sám. Tvůrci už totiž těžiště jeho kvalit neumístili do příběhu (narozdíl od jedničky), ale do dechberoucích akčních scén. Čemuž je právě i scénář silně podřízen. V akci se Bourne a s ním i divák ocitne hned od první vteřiny filmu.

Film byl snímán kamerou bez stativu, obraz je tedy rozklepaný a zoomováním tvůrci také nešetří. Četl jsem reakce, kdy kvůli tomu měli diváci problém se soustředit - já osobně to nijak negativně nevnímal. Nejde totiž o žádnou režisérovu exhibici, ale pouze o prostředek co nejintenzivněji diváka vtáhnout doprostřed dění. A to se vskutku daří, ty různé technické vychytávky v celém filmu si uvědomuji vlastně až zpětně, při sledování jsem byl děním tak pohlcen, že jsem je většinou ani nevnímal.

Občas bývá Bourneovo ultimátum označováno za "vylepšenou verzi" Bourneova mýtu a je na tom dost pravdy. Viz dále.

První velká akční scéna Ultimáta vlastně zas až tak akční není - nejde o žádnou zběsilou honičku. Bourne se snaží ochránit jistého člověka a dovést ho do bezpečí. Hrozbou jsou neznámo kde schovaní agenti a odstřelovač. Jde o nejnapínavější i nejlepší scénu filmu. Přímo se nabízí srovnání se scénou na berlínském náměstí v Mýtu. I v ní se snaží Bourne někoho odvést od pozornosti odstřelovačů a agentů, ani tehdy nejde o rychlou akci a přesto se napětí dá krájet.

Druhá velká scéna je honička před policisty na střechách marockého Tangeru. V jádru sice "jen obyčejná" honička, avšak velmi působivě natočená. Zde je podobnost se scénou, kdy Bourne v Berlíně také uniká před policií. Třetí věc - honička tentokrát automobilová a to v New Yorku - mě zklamala. Nabízí sice technicky zajímavé záběry, ale už nemá takový spád a napětí. Minulá automobilová honička v Moskvě byla mnohem působivější a díky tomu, že šlo vlastně o souboj Bournea s vrahem jeho dívky i emocionálně silnější.

Jsem dalek toho, označit Bourneovo ultimátum za nejlepší díl trilogie. Je však rozhodně v rámci akce nejvíc strhující a to vůbec není málo. Udělit jiné než nejvyšší hodnocení by bylo nespravedlivé.

Hodnocení: 5/5

Bourneovo ultimátum
(The Bourne Ultimatum)
USA 2007
Stránka o filmu na csfd.cz, fdb.cz a imdb.com

Filmy na vašich MP3 přehrávačích

Fri, 31 Aug 2007 10:41:49 +0200

Hned zkraje musím přiznat, že v nadpise přeháním. Nebudu popisovat, jak převést filmy v různých formátech do mini video přehrávačů nebo si hrát na Receptář a napsat návod, jak si z audio MP3 přehrávače udělat přenosné DVD :) Jen poradím, kde lze na českém internetu stáhnout audio pořady o filmech a filmovém dění právě ve formátu MP3.

Protože správný filmový fanoušek se přeci nejen dívá na filmy, ale také se zajímá o filmové dění. Což může znamenat nejen čtení časopisů a internetových magazínů, ale právě i poslech pořadů mluveného slova. Ono tedy těch filmových není zase tak moc, ale i současná nabídka není špatná. Ideální věc třeba na cestování vlakem :)

Český rozhlas nabízí pořad Filmžurnál. Věnuje se především českému filmu a jeho hlavní náplní jsou rozhovory s herci a tvůrci případně dalšími lidmi z filmové branže. Každý díl má zhruba kolem dvaceti minut. Zajímavé především z toho hlediska, že je dobré slyšet informace o nových filmech přímo od zdroje a ne "přežvýkané" v novinových článcích.

Na moviezone.cz vycházejí pořady hned dva. Jednak MovieZone FM, kde redaktoři rozebírají filmové novinky, zodpovídají dotazy čtenářů apod. Pořad je poměrně dlouhý, vychází nepravidelně. To Televizní tipy vycházejí vždy jednou týdně v neděli, trvají necelou hodinu a dva redaktoři v nich glosují vybrané filmy z televizního programu (ČT, Nova, Prima i slovenská Markíza a Joj). K tomu pár dalších rubrik jako Top 3 na dané téma či dotazy čtenářů. Občas zábava, občas nuda, občas něco popletou, občas sestřelí nějaký film, aby vzápětí přiznali, že ho vlastně skoro neviděli, ale jinak rozhodně fajn věc na poslech.

Na hrej.cz sice redaktoři ve svém pořadu hPod diskutují o počítačových hrách, ale občas rozeberou i připravované filmové adaptace počítačových her. Délka kolem 45 minut.

Recenze: Saw III

Mon, 27 Aug 2007 14:55:19 +0200

Třetí nahlédnutí do světa zvrhlých her rozehraných mužem zvaným Skládačka (v originále Jigsaw). Vše má promyšleno do všech podrobností a přelstít ho je nemožné. Ve druhém díle se sice zdál být téměř mrtvý, ale ukázalo se, že zdaleka ještě neřekl poslední slovo.

O prvních dvou dílech série Saw jsem již psal v článku o filmech s překvapivými konci. Vyjádřil jsem v něm obavu, že třetí díl bude myšlenku jedničky dále degradovat - podobně jako dvojka přinese nenápaditou zápletku a to se bude snažit maskovat zase o něco morbidnějšími pastmi. Naštěstí se tak nestalo - tvůrci si chyby dvojky zjevně uvědomili a vrátili se ke schématu první Saw.

Což znamená hrůzné násilné scény zabalené do napínavé zápletky plné dějových zvratů. Dvojka se bohužel soustředila spíše na morbidnosti a se zápletkou si až tolik práce nedala, nicméně nelze jí upřít v tomto ohledu pár zajímavých nápadů - hlavně závěrečné prolnutí s dějem prvního dílu i pointu, která otevřela prostor pro další díl. Příběh trojky je znovu opět komplikovaný, snaží se dále diváka překvapovat nečekanými souvislostmi a co mě oproti dvojce potěšilo je, že postavy se nechovají jako hlupáci. Kvalit jedničky sice dosáhnuto nebylo, ale úspěšně se jim scénáristé přiblížili.

Trojka začíná přesně tam, kde skončil druhý díl. Znovu se tak setkáváme s detektivem Matthewem a ačkoliv se od jeho osudů vyprávění vzápětí odvrací, sehraje ještě důležitou roli ve flashbacku zhruba uprostřed filmu. Vrací se i Amanda, v prvním díle postava ještě epizodní, ve druhém už velmi důležitá. Právě jejím prostřednictvím se opět vracíme k motivům jedničky a rozhodně nejde jen o krátký návrat jako ve dvojce. Film se ale už nevrací k tomu, co se moc nepovedlo, takže o skupině lidí z druhé části se již nemluví. Což je jedině dobře.

Z výše uvedeného je zjevné, že divák neznalý předchozích dvou dílů si film neužije a těžko ho po příběhové stránce ocení. I ty diváky, co Saw I a II sice viděli, ale zapůsobily na ně spíše vlažně, trojka těžko najednou chytne. Návraty k předchozím motivům ale nejsou prázdnou manýrou tvůrců, souvisí s pointou a bez nich by film nefungoval - jde zkrátka o třetí díl seriálu.

Co se týče nové zápletky - poněkud překvapivě začíná až po nějakých dvaceti minutách a pár scén před ní se nakonec ukáže prakticky zbytečných. Snad měly diváka zmást, aby právě v nich viděl klíč k pointě. Na druhou stranu jsou to ty nejhrůznější a nejnápaditější Jigsawovi pasti ve filmu, jejichž určitou fádnost ve druhé půli ovšem bohatě kompenzuje gradující děj.

Stejně jako ve dvojce není pointa trojky zdaleka tak překvapivá jako v prvním díle. Na úplný konec připravili tvůrci vlastně dvě překvapení. Nešokuje sice ani jedno, to první stojí tak možná za pokývání hlavou, ale to druhé vzbudí jistý obdiv k Jigsawovi, že myslí opravdu na všechno a nic mu nezabrání v tom, aby jeho hra dále nepokračovala. Vrátka ke čtvrtému dílu jsou otevřena hodně široce...

Třetí díl propracovává a rozvíjí motivy předchozích filmů a přesto nepůsobí jako nastavovaná kaše. Po druhé díle jsem nad sérií Saw lámal hůl, ale nyní se už těším na čtyřku.

Hodnocení: 4/5

Saw III
USA 2006
Stránka o filmu na csfd.cz, fdb.cz a imdb.com

Recenze: Dokonalý trik

Wed, 15 Aug 2007 14:24:32 +0200

Jestli mě něco dokáže k filmu na 100% přilákat, je to rozhodně informace, že příběh má překvapivý konec. V případě Dokonalého triku se sice nemluvilo o šokující pointě, která vše převrátí naruby, ale spíše o tom, že film samotný má na diváka zapůsobit stejně jako kouzla, která iluzionisté ve filmu předvádějí. Tedy navnadit něčím zajímavým, poté nečekaně zmást a nakonec závěrečným odhalením přivést diváka v úžas.

Ne, že bych si v příbězích s nečekaným rozuzlením liboval proto, že bych chtěl tvůrce převézt a odhalit pointu ještě předtím, než tak oni sami učiní. Ano, baví mě celou dobu přemýšlet, odkud by mohla přijít a v o to větší jsem euforii, když se veškerá snaha ukáže stejně marná a tvůrci škodolibě ukáží, že vyústění celého děje se přeci celou dobu nabízelo. Přesně to bylo hlavním cílem tvůrců Dokonalého triku. Splnit se jim ho povedlo výborně, i když jejich snahu plně oceňuji až po delší době od zhlédnutí filmu.

V následujícím textu sice pointu filmu rozhodně neprozrazuji, jistých náznaků se však chtě nechtě dopouštím a proto pokud jste ještě film neviděli a chcete ho "prožít" se vším všudy, raději se k recenzi vraťte až po jeho zhlédnutí.

Příběh Dokonalého triku nás zavádí na přelom 19. a 20. století do Londýna a částečně i do USA. Vypráví o dvou kouzelnících-iluzionistech, kdysi kolezích, dnes odvěkých nepřátelích. Vzájemně se snaží kouzla toho druhého odhalit a překonat, ale také mu je pokazit. V rámci tohoto boje se ani jeden z nich neštítí ničeho a jsou schopni jít i doslova přes mrtvoly.

Nezní to nijak složitě, že? Ale to by nesměl být režisér Christopher Nolan (nyní známý díky filmu Batman začíná a jeho vznikajícímu pokračování), aby příběh vyprávěl lineárně. Nolan na sebe poprvé výrazně upozornil filmem Memento. Ač se to nemusí zdát, má Memento vcelku jednoduchý děj, zkomplikovaný "jen" vyprávěním pozpátku. Nejde o žádnou režisérovu manýru být trochu víc "umělečtější", za vším je pouze snaha přinést divákovi co nejpůsobivější a nejneobvyklejší zážitek.

V Dokonalém triku Nolan neobvyklou vyprávěcí metodu ještě více propracovává - prakticky i ještě více komplikuje. Začínáme na téměř úplném konci děje a časové roviny se poté různě střídají - skáčeme od konce příběhu k jeho začátku, k prostředku a tak různě. Zorientovat se v tom pár minut trvá, ale složité to není, stačí se jen pozorně dívat (k čemuž vás na samotném začátku také vypravěč nepřímo vyzve). Nicméně přeci jen orientaci trochu komplikuje fakt, že dva hlavní hrdinové jsou si fyzicky podobní a nijak zásadně vzhledově odlišení.

S pointou filmu si tvůrci připravili na diváky malý chyták. Složité vyprávění a veškeré dění na plátně s různými drobnými náznaky mají za účel zmást a vzbudit očekávání něčeho opravdu velkého a šokujícího. V tom je ten fígl, protože ve své podstatě je pointa velmi jednoduchá, může se dokonce zdát až "trapná". Mluvím tedy o hlavní pointě, protože v závěru se dočkáme dvou dějových zvratů. Ačkoliv tedy závěrečné odhalení zprvu vlastně ani nešokuje, tak následné zpětné ukazování indicií, které v průběhu filmu tvůrci divákům nabídli a díky kterým se dalo vše odhalit mnohem dříve, jisté zklamání z pointy rozhodně uspokojivě vynahradí.

Dokonalý trik přišel do kin v krátkém čase po velmi podobném filmu Iluzionista. Překvapilo mě, jak moc mají filmy společného a že jejich tvůrcům šlo v podstatě o to samé. Výtky, jaké jsem měl k Iluzionistovi, právě Dokonalý trik ve všech ohledech napravuje. Třeba mi vadilo, že se v Iluzionistovi předváděné jevištní triky nijak nevysvětlí, což podkopává nohy pointě. V Dokonalém triku jsou odhaleny prakticky všechny, co ve filmu vidíme. A potvrzují tak starou známou pravdu: Kouzelníkům nevěřte!

Dokonalý trik je film, pro který je příběh a zápletka na prvním místě. Propracovanost a promyšlenost mu nelze upřít.

Hodnocení: 4/5

Dokonalý trik
(The Prestige)
USA, Velká Británie 2006
Stránka o filmu na csfd.cz, fdb.cz a imdb.com

Recenze: Ztraceni - III. série

Sun, 05 Aug 2007 19:11:58 +0200

Ztroskotání na ostrově, nalezení poklopu a pokusy o jeho otevření. První série. Objev betonového bunkru a dalších stanic sdružení Dharma, čím dál více informací o záhadných Druhých. To byla druhá série. Třetí řada by se pak dala stručně charakterizovat jako "vaše pravidelná dávka dějových zvratů a překvapení".

Pravda, možná trochu krkolomný popis, ve své podstatě však přesný. Sice už první série byla plná "prvků očekávání", ale bohužel také následných "prvků zklamání". Zlepšilo se to prakticky hned prvním dílem druhé řady a na obrátkách vše začalo nabírat v její druhé půli a závěru. Ve třetí řadě je tento styl neustálého napínání a překvapování diváka doveden téměř k dokonalosti a díky absenci vycpávkových dílů se divák opravdu může spolehnout na svoji pravidelnou dávku...

Překvapení, jaké si tvůrci na samotný úvod třetí série přichystali, děj nečekaně posune a udá celé sérii směr vývoje příběhu. Způsob, jakým je divák překvapen, byl použit už často dříve a ve třetí sérii je aplikován snad ještě častěji. Sledujeme nějakou scénu jakoby sem zabloudivší z úplně jiného seriálu a se Ztracenými zdánlivě vůbec nesouvisející. Překvapení spočívá právě v následném odhalení spojitosti této scény a událostí na ostrově. Jednou je použita i finta opačná - vidíme drama, odehrávající se jakoby na ostrově, než zjistíme, že jde vlastně o flashback jedné z postav.

Další způsob jak diváka napnout a překvapit: postavy něco vidí či slyší, ale nám je to ukázáno až za okamžik nebo někdo někoho někam vede a chce mu něco ukázat. V první série většinou ale v těchto případech šlo o dělání z komára velblouda, ve trojce už jde často o věc, která buď odhalí další střípek (či rovnou střep) z mozaiky tajemství ostrova (např. stanice obsazená sovětským válečným veteránem) nebo děj někam posune (řeknu jen tři slova Hurley, auto a pláž).

Zejména druhá půle třetí série je podobných "dárečků" pro diváka plná. Musím říct, že to je hlavní důvod, proč ji hodnotím o bod lépe než sérii druhou. O identitě Těch druhých i o samotném ostrově se opravdu hodně dozvíme, snad skoro víc než v první a druhé řadě dohromady. Specialitou je v tomto ohledu díl, kdy jedna zápletka spočívá ve flashbacku s vůdcem Druhých - zjišťujeme něco více o Dharmě i proč zanikla. Ve druhé zápletce pak vůdce Druhých vede Locka k jakémusi tajemnému Jacobovi. Bohužel právě scéna s Jacobem (nebo vlastně bez Jacoba) vyznívá dost rozpačitě až trapně, skoro jako špatný vtip. Seriál to unese jen tak tak...

Po bližším prozkoumání některé zvraty ale stále působí ryze samoúčelně. Mám na mysli zejména ty, spočívající v ukázání nečekaných vazeb mezi trosečníky. Pro samotný příběh ale nemají žádný zásadní význam - třeba se ukáže, že mezi dvěma postavami je příbuzenský vztah. To se ale dozví jen divák, děj to zatím nijak neovlivní a nedokážu si představit, jaký hlubší význam by to pro události na ostrově mohlo mít. Vzpomínáte si, jak se Hurley s jednou trosečnic dal v druhé sérii dohromady? A jak se ukázalo, že ta ho už dávno zná z psychiatrické léčebny? Nakonec Hurleymu jeho holka umřel a fakt, že ho znala, vyšuměl do ztracena. Tvůrcům posloužil jen jako překvapení na konec jednoho dílu. Možná se ještě v budoucnu ukáže, že to opravdu něco znamenalo, ale zatím tomu moc nevěřím. Zkrátka zvraty tohoto typu beru spíš jako takovou "potravu" pro zapálené fanoušky seriálu, aby mohli spřádat tajemné teorie. (Ještě horší mínění mám o tajemných číslech - scénáristé je nebo jejich kombinace nacpou kam se dá. To ale naštěstí běžný divák nemusí vnímat.)

Mezi mé hlavní výhrady k předchozím sériím patřily hluché a vycpávkové díly. Když to jen malinko přeženu, mohl bych vlastně celou první sérii označit za vycpávkovou. I v druhé se pár takových dílů našlo. A jak jsem již zmiňoval, tak ve třetí k mému radostnému údivu prakticky vymizely. Vlastně: je tu jeden díl, ve kterém se příběh nikam neposune - jen vypráví o osudech dvou vedlejších postav. Nuda to však rozhodně není, protože při něm zjišťujeme, že pro tento díl si tvůrci nenápadně přichystávali půdu už několik epizod předem a nyní diváka ohromují, jak doposud zdánlivě bezvýznamné motivy dostávají význam.

Také jsem si stěžoval na zápletky pro ženský. Nyní se to pořádně v rámci trojúhelníku Jack-Kate-Sawyer zauzlí, ale naštěstí to moc neruší. Vztahové záplatky tvůrci roztrousili do střípků po celé sérii a propojili se zápletkami o Těch druhých. Takže nakonec proč ne :)

Občas mi při sledování bylo smutno z vědomí, že seriál neskončí a já se odpovědi na zásadní otázky nedozvím. Také jsem si říkal, o čem ještě chtějí dál vyprávět. Nicméně ukázalo se, že prostor pro minimálně ještě jednu sérii - tak, aby seriál nepůsobil natahovaně - tu je (ovšem sérií má být snad šest či kolik...). Příští série má mít "jen" šestnáct dílů, což slibuje ještě větší intenzitu zvratů a překvapení. A o čem asi tak bude? Hodně napovídá konec třetí série. Je jasné, že ke dvěma dosavadním skupinám na ostrově (trosečníci a Ti druzí) přibude další, která nicméně zatím neslibuje být ničím víc, než Druhými v bleděmodrém. Také bude změna ohledně flashbacků, kterou naznačil dosud úplně poslední díl (zvrat to byl sice zajímavý, ale nejsem si jist, zda seriálu nějak prospěje). Uzavřeme to obligátně: uvidíme!

Z předchozího textu je jasné, že závěrečný verdikt nemůže být jiný: třetí řada je doposud nejlepší sérií.

Hodnocení: 4/5

Ztraceni III
(Lost III)
USA 2006-2007
Stránka o seriálu na csfd.cz, fdb.cz, imdb.com a epguides.com
Recenze první a druhé série zde na filmovej.blog.cz